Ivana Dudková, Vyživená žena

Nejlepší partner pro život i terapii?

Bílkoviny jsou dnes ve výživě velkým tématem. Přišel trend vysokého příjmu bílkovin.

Jenže je to opravdu tak? Potřebujeme tolik bílkovin?

Na druhé straně jsou i odborníci, především zkoumající dlouhověkost, kteří zůstávají u původního doporučení 0,8–1,2 g na kilogram hmotnosti.

Jak k tomu přistoupit?

A jaké jsou dnes ty doporučení?

Dříve bylo doporučení cca 0,8–1,2 g bílkovin na kilogram hmotnosti. Tohle byla taková norma, sportovci, těhotné ženy a lidé při hubnutí měli doporučený příjem vyšší.

Dnes se tato norma posouvá na 1,6 g na kilogram hmotnosti.

Pokud chceš hubnout, běžně se doporučuje až 2,2 g na kilogram.

Já jsem si to vyzkoušela. Pro mě je náročné takové množství vymyslet i ujíst, a musela jsem používat protein.

Zvýšení příjmu bílkovin mi opravdu udělalo dobře, ale do takhle vysokých čísel už nejdu, necítila jsem rozdíl.

Hlavně si kladu otázku, jestli je tohle přirozené.

Reklamy na proteiny jsou na každém rohu… To, jestli je to jen marketing, nebo skutečnost, ukáže čas.

Nemyslím si, že by historicky měli lidé tak vysoké příjmy bílkovin. Je to takový experiment.

Hlavně klid, vyzkoušej, co ti skutečně sedí.

Tohle je můj recept.

Dnes se na doporučení koukám se zvídavostí a pokud mě něco zaujme, vyzkouším to na vlastním těle.

Jen skrze vlastní zkušenost a ten pocit v těle poznám, jestli je mi to přínosné, sedí mi to, nebo ne.

Naše tělo ví, co potřebuje, a dává nám to najevo.

(Jen teda cesta propojování s tělem je celoživotní, tohle není hned. Vlastně je to ten zdravý životní styl, který bych doporučila. 😊)

Pokud jsem propojená s tělem a jsem v něm zorientovaná, vede mě.

Pak máš přirozeně chuť na více nebo méně bílkovin. Např. přirozeně zvýšíš příjem masa, když ho skutečně potřebuješ.

Je potřeba se naučit odlišovat, odkud moje potřeba vychází.

Je to vliv okolí? Reklamy, kamarádi, společenský tlak?

Je to v důsledku mého zranění? Mám v sobě bolest nebo nepříjemný pocit, který potřebuji nějak kompenzovat?

Je to skutečná potřeba těla, které si říká, co potřebuje?

Tohle je fajn se naučit rozeznávat.

Naučíš se to skrze pozornost k tělu. Tato pozornost současně pomáhá zvládat vlastní zranění a zvyšovat kapacitu. Právě tohle potřebuješ, aby tě tolik neovlivňovaly všechny možné trendy, názory a reklamy kolem tebe.

 

Jenže když máš málo bílkovin, taky to moc nefunguje.

Hodně žen kolem mě, a dlouho jsem mezi ně patřila i já, bílkoviny zanedbává.

Vnímám, že to vychází z různých míst.

Nedostatek času na přípravu jídla. Raději pracujeme nebo děláme cokoli jiného.

Nedostatek informací. Hodně žen neví, kolik vlastně je dostatečný příjem bílkovin. Balíček tofu pro celou rodinu fakt nestačí.

Zmatek nebo paralýza, těch doporučení je tolik, že raději neděláme nic, protože už nevíme, co je správně.

Finance, kvalitní bílkoviny opravdu prodraží jídelníček, když je nás doma pět.

Ekologie nebo jiné přesvědčení, mnoho vegetariánů a hlavně veganů nemá dostatek zdrojů bílkovin ve stravě. (Netvrdím, že všichni, ale hlavně vegani už potřebují větší znalost a přehled.)

Stává se ti, že vynecháš jedno z hlavních jídel? Pravděpodobně už pak bílkoviny v optimálním množství nedoženeš.

Býváš hodně unavená a cítíš ochablost, nemáš chuť do pohybu nebo cvičení? Taky to může být nedostatkem bílkovin.

Máš chutě na sladké, trápí tě emoční zajídání, večerní chutě nebo neovladatelný hlad? Tady může vstupovat více aspektů, nicméně nedostatek bílkovin může být jedním z nich.

Já si užila nedostatek minulý rok. Hodně jsem pracovala a šidila jsem oběd. Doplatila jsem na to. Byla jsem hodně unavená, neměla jsem energii na pohyb. I když jsem jedla zdravě a kvalitně, nedostatek živin obejít nejde.

Jak si jednoduše zajistit dostatek bílkovin během celého dne?

Soustřeď se na to, že máš kvalitní zdroj bílkovin ve třech hlavních jídlech.

Ovesná nebo jiná kaše k snídani není dostatečným zdrojem bílkovin.

Někdy navýšení příjmu bílkovin vyžaduje přehodnocení stravovacích preferencí.

Je otázka, o čem jsi přesvědčená, že skutečně chceš a potřebuješ. Já sama jsem přešla ze sacharidové stravy na jídelníček, kde jsou sacharidy v mnohem menší míře. Stalo se to naprosto přirozeně, zhruba kolem 35. roku. Potřeba těla se změnila. Trvalo mi dlouho, než jsem se tomu přizpůsobila a našla si nový „styl“. Já nedokážu přeskládat všechno ze dne na den… každý to máme jinak.

Tady je taky potřeba si říct, kolik těch bílkovin skutečně potřebuješ nebo chceš jíst.

Když se koukneš zpátky nahoru na ta doporučení, kde se chceš pohybovat? Co nyní potřebuješ?

A nemusí to být napořád.

Já se dnes pohybuji někde u 1,5 g bílkovin na kilo, tam je mi dobře. Znamená to pro mě asi 105 g bílkovin na den.

Teď tě nechci strašit, ale tady je taková tabulka, napsala jsem množství na den u některých potravin, aby pokryly moji potřebu bílkovin na celý den. Je to počítáno na 70 kg a na potřebu 1,6 g na kilo:

…500 g kuřecího masa
…600 g vepřové šunky
…17 vajec
…350 g eidamu
…900 g tvarohu
…1300 g vařených fazolí
…1100 g vařené červené čočky
…550 g tempehu
…750 g tofu
…800 g neuvařené quinoy (obilovina, která obsahuje nejvíce bílkovin)
…400 g konopných semínek
…525 g mandlí (to občas není problém, že? 😊)

Údaje o obsahu bílkovin mají rozptyl a zdroje se mohou lišit. Tady nejde o přesně vyčíslené množství, ale o to, abys si dokázala představit to množství.

Samozřejmě je potřeba se na každý zdroj dívat jinak.

Každý má jiný obsah dalších složek.

Luštěniny mají spoustu sacharidů, ořechy a semínka jsou zase hodně tučné.

Když se koukám na sítích na doporučení výživových poradců pro hubnutí, skoro v každém jídelníčku je k obědu i večeři nějaké maso.

Pokud jíš dvakrát denně maso a k snídani vejce, není co řešit, máš bílkovin dost.

Jenže co když to takhle nemáš?

Já si nedovedu představit jíst maso každý den, i když jsem jeho spotřebu v posledních letech dost navýšila a opravdu mi teď hodně chutná.

Jak si zařídit bílkoviny v hlavních jídlech?

Pokud vyhodnotíš po přečtení článku, že na příjmu bílkovin potřebuješ pracovat, to první, co můžeš udělat, je mít doma vždy nakoupené „zdroje“.

Jedině tak můžeš bílkoviny k jídlu jednoduše doplnit.

Já osobně mám v lednici vždy:

Tofu (uzené nebo marinované)
30% eidam
Mozzarellu (klasickou i nízkotučnou)
Tvaroh
Tempeh
Jogurt s vysokým obsahem bílkovin
Vajíčka
Sardinky

Tyhle věci si přidám k jídlu, ve kterém bílkovin není dost.

Do polévky, do salátu, k pečené zelenině.

Máme rádi zeleninová jídla s rýží — pokud tam není maso, nahrazuji ho jinými zdroji.

Dávám si pozor na to, abych nejedla jen čistě sacharidy se zeleninou.

Cca 4× týdně jím maso. Tak mi to vyhovuje.

Na zpestření mám doma oříšky. Jen ořechy mají fakt hodně tuku, takže není dobré je brát jako hlavní zdroj bílkovin, spíš jako doplněk.

Luštěniny dnes pro sebe nevnímám jako hlavní zdroj bílkovin, spíš jako sacharidy velmi bohaté na bílkoviny. Sója je v tomto výjimka.

Luštěniny někdy používám jako přílohu třeba k vajíčkům. Miluju třeba vajíčka s hummusem.

Pak taky záleží, jak je na tom tvoje zažívání.

Já ráda zdroje bílkovin kombinuji i v jedné porci, ale tohle nemusí vyhovovat všem.

Pokud máš citlivé zažívání, je lepší zvolit do jednoho jídla jeden zdroj, ať to tělo zvládne zpracovat.

A co ten protein, je potřeba?

Pokud bych měla příjem bílkovin ještě zvýšit, třeba na hodnoty doporučené při hubnutí, já to bez proteinu nezvládnu.

Pak si ale kladu otázku, jestli je normální jíst víc bílkovin, než kolik jsem schopná sama sníst.

Já pomalu hubnu i bez toho množství bílkovin a svaly neztrácím, protože cvičím.

Za mě je protein skvělý pomocník. Ráda ho přidávám třeba do dezertů — jsou pak výživnější.

Jenže to není skutečné jídlo a není to pro mě úplně přirozené.

Proti proteinu jako doplňku nic nemám, ale já sama jsem od něj ustoupila a používám ho jen výjimečně.

Zase je pravda, že mě zachrání, když nestihnu oběd.

Je to jako všude jinde, je potřeba rovnováha a vlastní cesta.

Mně osobně úprava bílkovin v jídelníčku přinesla hodně.

Mám více energie. Samozřejmě je to jen jeden prvek, ale důležitý.

Více energie mi umožnilo více cvičit a tady už pomalu opravdu přichází velká změna.

Mám větší kapacitu, lépe zvládám vlastní emoce. Mám v těle větší sílu ustát sebe i ostatní.

Zároveň nemám žádný osvědčený recept. Mým cílem je vést ženy k jejich vlastní výživě, pomáhám jim hledat vlastní cestu.

Možná bys ráda našla svoji cestu a nechceš na to být sama.

Provázím výživou v rámci klubu Vyživená žena. Je to praktický projekt, který spoluvytvářím s Klárou Hrubou. Snažíme se ženy podpořit ve změně.

Výživa nejsou zdaleka jen bílkoviny nebo jídlo. V klubu Tě povedeme Tvoji cestou.

Láká tě být podporovaná?

Přidej se.

ANOOOO, CHCI SE NECHAT PODPOŘIT NA CESTĚ K VÝŽIVĚ :)

https://www.zijuradost.cz/vyzivena-zena-podpurny-klub/

Obsah

Země.

Pro mě je Země opora, partner při terapiích, moudrý rádce i mateřská náruč plná výživy, energie a pochopení.
Země je místo, kde můžu být sama sebou, plně se uvolnit a nechat věci odejít.
Bylo to tak pro mě vždy?
Ne.
Jak jsem se propojila se Zemí a našla její terapeutický potenciál pro mě i klienty?
Jak můžeš se Zemí pracovat Ty?
Čti dál :).

Začalo to nenápadně - terapie půdou.

Vyrostla jsem na vesnici, ale k půdě jako takové jsem nikdy neměla úplně blízko.
Pěstování jsem nesnášela. Pamatuji si, jak jsem vyhrožovala partnerovi (nyní manželovi), že rozhodně nejsem nějaká puťka, která bude piplat rajčata.
No… půda si mě zavolala. Ani nevím, jak se to stalo, ale pěstování a péči o půdu jsem úplně propadla.
Tehdy jsem netušila, že to celé pro mě má uzdravující, terapeutický charakter.

Kontakt s půdou mi pomáhál znovuzískat sebejistotu a stabilitu.
Byl to postupný návrat do místa, které mi náleží, kde jsem doma a jsem v pořádku tak jak jsem.

Postupně napojení na půdu, Zemi rostlo a já si začala všímat, že při kontaktu s půdou mi přichází vhledy, zajímavé myšlenky, nápady, byl to vždy osvobozující pocit.
Postupně jsem toho začala využívat. Když jsem nevěděla kudy dál, vzala jsem rýč a odpovědi přicházely.
Tohle byl začátek.

Země se mi otevřela.

Postupně mé vhledy sílily.

Mátlo to moje klientky. Tehdy jsem pracovala jako výživový poradce s určitým přesahem. Jenže ten přesah začal převyšovat samotnou výživu ve smyslu jídla. Stačilo mi vidět od ženy vyplněný dotazník (často i velice stroze) a “viděla jsem ji”. Viděla jsem dovnitř, na tu část, pro kterou je výživa bolavé tema, často tam bylo schované trauma.
 
Když se dívám zpět, vidím, jak pro mě tehdy byla opora o Zemi ohromně důležitá, nešlo by to bez toho, ulítla bych. A tak, jak rostla a sílila moje citlivost/vnímavost, přirozeně jsem stále více srůstala se Zemí.
 
Jednou jsem vedla ženský kruh na kterém jsem ženy vedla k propuštění emocí a bolesti do Země a k načerpaní si výživy zpět.
Vše se dělo v kruhu, v tanci, měly jsme zavřené oči, provázela jsem ženy slovem.
V jednu chvíli jsem oči otevřela a uprostřed kruhu jsem uviděla černou díru.
Nebyla znepokojivá, naopak, přijímající. Země se otevřela a přijímala naši bolest.

 

Země ke mně mluví, je partnerem.

Byl to příjemný zážitek, ale nepřikládala jsem mu velký význam.
Až do dne, kdy ke mně Země promluvila.

Krátký čas na to jsem vedla online skupinu ke svému programu.
Měla jsem tam jednu ženu s depresí.
Povídaly jsme si, držela jsem se zpátky, doporučila jsem ženě vyhledat odbornou pomoc.
Dopovídala jsem s touto konkrétní ženou a slovo si vzala další.

Najednou mi něco řeklo… Pošli mi to, je to v pořádku.
Cože?

Byla to Země… poslat tu bolest, co ta žena nese… ale jak?

Dala jsem jen záměr, aby vše laskavě odešlo do Země a vnímala jsem, jak mi tělem proudí energie směrem dolů.

Sledovala jsem ženu na kameře. Postupně se začal měnit její výraz obličeje, za nějakou dobu vzala plátno a začala malovat.

Tahle žena se na konci přihlásila o slovo. Sdílela, že se jí ohromně ulevilo, že pocítíla nárůst energie a chuť tvořit, že nemohla odolat. Po třech týdnech apatie a vyčerpání, bylo to neuvěřitelné.

S touto ženou jsem pak ještě navázala individuální spolupráci, která však postupně odezněla. Dodnes jsme spolu v kontaktu a vím, i ze jejího sdílení, že je jí v mém poli dobře.

Tehdy to bylo nové, moc jsem se do spolupráce nehrnula, měla jsem velký respekt. Dnes už vím, že mohu s těmito lidmi efektivně pracovat a Země (a už nejen ta) je mi skvělým partnerem.

Země je jako kompostér.

Země je tu pro nás, můžeme k ní propustit svoji bolest nebo emoce. Stačí se jen uvolnit, zavnímat si kontakt se Zemí, třeba skrze chodidla nebo klidně celé tělo, když ležím. A potom, za pomocí hlubokého výdechu propustit z těla všechen “bordel”

Mnoho lidí se zdráhá, jenže pro Zemi je to paradoxně výživa.
Tak jako vyhodím odpad z kuchyně na kompost, kde se promění ve výživu pro rostliny, v úrodnou půdu.

Stejně tak umí Země přeměnit náš bordýlek ve výživu pro nás.

Výživa Země je nekonečná :).

Fakt je to takhle jednoduchý?

Je a není.
Problém je to propojení, často nám z různých důvodů chybí.
U mě tomu propojení předcházelo několik let terapie půdou, protože vztah k Zemi jsem měla velmi narušený.
Bohužel, mnoho lidí to má.
Já to hodně vidím ve své výživářské praxi. Problémy s jídlem, se vztahem k tělu velice často vychází ze zranění první čakry z nepropojení se Zemí.

Co pro sebe můžu udělat hned?

Máš chuť prozkoumat vlastní propojení se Zemí?
Jen tomu dej pozornost. Otevři se tomu, že něco takového tu je.
Jak Zemi pod nohama vnímáš? Jak se o ni dokážeš opřít?
Jak se cítíš v přírodě?
Dovol si více kontaktu se Zemí… tohle stačí, tohle vede k posunu.
A pokud chceš, mohu Ti s tím pomoct.
Umím propojit se Zemí, pomoci s ukotvením a současně propustit bolest/trauma, která jsou s tím spojená… bez toho by to nešlo.
Mnohdy je právě tohle zásadní téma v životě, které nám brání tu být fakt naplno, v hojnosti, v radosti, důvěře a potěšení.
 
S tímto tématem pracuji především individuálně.

Tady je moje základní nabídka :), nebo mi napiš, můžeme si říct, jestli jsem pro Tebe ta pravá průvodkyně.

https://ivanadudkova.cz/individualni-setkani/

Můžu po někom chtít propojení s tělem?

Dlouho ve mně zrála potřeba znovu se vrátit k tématu výživy. V určitém období mé práce i života jsem se víc ponořila do terapeutické roviny,

Share on facebook
Facebook

Země.

Pro mě je Země opora, partner při terapiích, moudrý rádce i mateřská náruč plná výživy, energie a pochopení.
Země je místo, kde můžu být sama sebou, plně se uvolnit a nechat věci odejít.
Bylo to tak pro mě vždy?
Ne.
Jak jsem se propojila se Zemí a našla její terapeutický potenciál pro mě i klienty?
Jak můžeš se Zemí pracovat Ty?
Čti dál :).

Začalo to nenápadně - terapie půdou.

Vyrostla jsem na vesnici, ale k půdě jako takové jsem nikdy neměla úplně blízko.
Pěstování jsem nesnášela. Pamatuji si, jak jsem vyhrožovala partnerovi (nyní manželovi), že rozhodně nejsem nějaká puťka, která bude piplat rajčata.
No… půda si mě zavolala. Ani nevím, jak se to stalo, ale pěstování a péči o půdu jsem úplně propadla.
Tehdy jsem netušila, že to celé pro mě má uzdravující, terapeutický charakter.

Kontakt s půdou mi pomáhál znovuzískat sebejistotu a stabilitu.
Byl to postupný návrat do místa, které mi náleží, kde jsem doma a jsem v pořádku tak jak jsem.

Postupně napojení na půdu, Zemi rostlo a já si začala všímat, že při kontaktu s půdou mi přichází vhledy, zajímavé myšlenky, nápady, byl to vždy osvobozující pocit.
Postupně jsem toho začala využívat. Když jsem nevěděla kudy dál, vzala jsem rýč a odpovědi přicházely.
Tohle byl začátek.

Země se mi otevřela.

Postupně mé vhledy sílily.

Mátlo to moje klientky. Tehdy jsem pracovala jako výživový poradce s určitým přesahem. Jenže ten přesah začal převyšovat samotnou výživu ve smyslu jídla. Stačilo mi vidět od ženy vyplněný dotazník (často i velice stroze) a “viděla jsem ji”. Viděla jsem dovnitř, na tu část, pro kterou je výživa bolavé tema, často tam bylo schované trauma.
 
Když se dívám zpět, vidím, jak pro mě tehdy byla opora o Zemi ohromně důležitá, nešlo by to bez toho, ulítla bych. A tak, jak rostla a sílila moje citlivost/vnímavost, přirozeně jsem stále více srůstala se Zemí.
 
Jednou jsem vedla ženský kruh na kterém jsem ženy vedla k propuštění emocí a bolesti do Země a k načerpaní si výživy zpět.
Vše se dělo v kruhu, v tanci, měly jsme zavřené oči, provázela jsem ženy slovem.
V jednu chvíli jsem oči otevřela a uprostřed kruhu jsem uviděla černou díru.
Nebyla znepokojivá, naopak, přijímající. Země se otevřela a přijímala naši bolest.

 

Země ke mně mluví, je partnerem.

Byl to příjemný zážitek, ale nepřikládala jsem mu velký význam.
Až do dne, kdy ke mně Země promluvila.

Krátký čas na to jsem vedla online skupinu ke svému programu.
Měla jsem tam jednu ženu s depresí.
Povídaly jsme si, držela jsem se zpátky, doporučila jsem ženě vyhledat odbornou pomoc.
Dopovídala jsem s touto konkrétní ženou a slovo si vzala další.

Najednou mi něco řeklo… Pošli mi to, je to v pořádku.
Cože?

Byla to Země… poslat tu bolest, co ta žena nese… ale jak?

Dala jsem jen záměr, aby vše laskavě odešlo do Země a vnímala jsem, jak mi tělem proudí energie směrem dolů.

Sledovala jsem ženu na kameře. Postupně se začal měnit její výraz obličeje, za nějakou dobu vzala plátno a začala malovat.

Tahle žena se na konci přihlásila o slovo. Sdílela, že se jí ohromně ulevilo, že pocítíla nárůst energie a chuť tvořit, že nemohla odolat. Po třech týdnech apatie a vyčerpání, bylo to neuvěřitelné.

S touto ženou jsem pak ještě navázala individuální spolupráci, která však postupně odezněla. Dodnes jsme spolu v kontaktu a vím, i ze jejího sdílení, že je jí v mém poli dobře.

Tehdy to bylo nové, moc jsem se do spolupráce nehrnula, měla jsem velký respekt. Dnes už vím, že mohu s těmito lidmi efektivně pracovat a Země (a už nejen ta) je mi skvělým partnerem.

Země je jako kompostér.

Země je tu pro nás, můžeme k ní propustit svoji bolest nebo emoce. Stačí se jen uvolnit, zavnímat si kontakt se Zemí, třeba skrze chodidla nebo klidně celé tělo, když ležím. A potom, za pomocí hlubokého výdechu propustit z těla všechen “bordel”

Mnoho lidí se zdráhá, jenže pro Zemi je to paradoxně výživa.
Tak jako vyhodím odpad z kuchyně na kompost, kde se promění ve výživu pro rostliny, v úrodnou půdu.

Stejně tak umí Země přeměnit náš bordýlek ve výživu pro nás.

Výživa Země je nekonečná :).

Fakt je to takhle jednoduchý?

Je a není.
Problém je to propojení, často nám z různých důvodů chybí.
U mě tomu propojení předcházelo několik let terapie půdou, protože vztah k Zemi jsem měla velmi narušený.
Bohužel, mnoho lidí to má.
Já to hodně vidím ve své výživářské praxi. Problémy s jídlem, se vztahem k tělu velice často vychází ze zranění první čakry z nepropojení se Zemí.

Co pro sebe můžu udělat hned?

Máš chuť prozkoumat vlastní propojení se Zemí?
Jen tomu dej pozornost. Otevři se tomu, že něco takového tu je.
Jak Zemi pod nohama vnímáš? Jak se o ni dokážeš opřít?
Jak se cítíš v přírodě?
Dovol si více kontaktu se Zemí… tohle stačí, tohle vede k posunu.
A pokud chceš, mohu Ti s tím pomoct.
Umím propojit se Zemí, pomoci s ukotvením a současně propustit bolest/trauma, která jsou s tím spojená… bez toho by to nešlo.
Mnohdy je právě tohle zásadní téma v životě, které nám brání tu být fakt naplno, v hojnosti, v radosti, důvěře a potěšení.
 
S tímto tématem pracuji především individuálně.

Tady je moje základní nabídka :), nebo mi napiš, můžeme si říct, jestli jsem pro Tebe ta pravá průvodkyně.

https://ivanadudkova.cz/individualni-setkani/

Jsem průvodkyně na cestě k propojení s tělem a k objevení tvého opravdového Já. Ráda tě budu podporovat a pomůžu ti udělat změny, které tě posunou.

Ivana Dudková
79302 Lomnice 10

IČ 09921702

Ochrana osobních údajů

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

KONTAKT

© 2021, Ivana Dudková All Rights Reserved, Web by Aannička