)Celá naše osobnost je více částí dohromady. Je to naše duše, mysl, tělo teprve
všechny dohromady tvoří celek. Jako celek, v propojení, ve vzájemné symbióze
také nejlépe fungují a pak nám život dává hluboký smysl. Dnes chci psát o tom,
že mnozí z nás postrádáme kontakt s jednou částí, pro mě klíčovou, s tělem.
Je propojení s tělem málo?
V nedávné době jsem měla klientku, která za mnou přišla s konkrétním zadáním. Bylo to naše první individuální setkání. Po povídacím úvodu jsme se pustily do práce.
Pro mě je důležité, na začátku společné práce, propojit klientku s tělem. Někomu to jde lépe, někomu méně. Docela často je to i tak, že spojení s tělem chybí nebo není úplné.
Jakoby tělo, na energetické úrovni, bylo od nás, od mysli oddělené. Pro mnohé z nás má tělo jakousi podřadnou funkci… vozítko, obálka, nutná forma.
S touto klientkou jsme narazily na něco podobného. Určité části těla živořily, byly oddělené. A tak se hlavní náplní setkání stalo plné propojení se s tělem, další úroveň jeho přijetí.
Z mé strany průvodkyně bylo krásné ten proces sledovat, jakoby tělo klientky ožívalo, radovalo se, slovy klientky zářilo.
Klientce se podařilo tělo oživit, dát mu jeho velikost, důležitost. Byl to nádherný proces provázený emocemi, které se postupně uvolňovaly.
Dál jsme se nedostaly. Tématu klientky jsme se zdánlivě nedotkly.
Bez propojení s vlastním tělem se trvale dál nedostaneš.
Já si pak o tomto setkání dál sama přemýšlela. Bylo to tak v pořádku? Neměly jsme se vrhnout rovnou na dané téma?
No počkat, ale šlo by to vlastně?
Asi ano, ale nebylo by to efektivní ani trvalé.
Náš příběh, naše emoce, vše co jsme v životě prožili, vše se ukládá v těle. Mysl na to už dávno zapomněla, tělo nikoli. Proto pracuji také s tělem. Jedna věc je přepsat nějaké přesvědčení v mysli, ale pak je taky potřeba ten starý zápis propustit z těla. Pokud své tělo nevnímáš, jak to chceš udělat?
Co se stane, když zůstaneš na úrovni mysli?
Znáš takovou tu situaci, kdy racionálně víš, že to co děláš, není dobré, ale nemůžeš si pomoct a uděláš to? Je to nekontrolovatelný. A potom si vyčítáš, jak je to možný, že jsi to zase zvorala, když to přece dávno víš?
Mysl to ví, tělo jede ve vyjetých kolejích, ve starém příběhu.
Proto je důležitá práce s tělem, je třeba pracovat se sebou jako s celistvou bytostí.
Kudy vede cesta do těla?
Vztah k tělu je jako každý jiný, základem je pozornost. Všímat si vlastního těla, ptát se sama sebe jak se cítím, co potřebuji, zastavovat se. Kde je pozornost, tam to vzkvétá, pro tělo to platí stejně. Problém je, že být se svým tělem je pro nás často bolavé. To, proč od něj utíkáme je často nespokojenost, bolest. Možná je na čase se na to podívat, laskavě a svým tempem. Jestliže jsou témata náročná, doporučuji průvodce.
A tady je pár tipů pro každodenní praxi.
Stačí se párkrát denně zastavit a dát pozornost tělu.
Dechem. Jen se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout. Jak se tvé tělo má v tomto okamžiku?
Dotekem. Jen zpomal svoji každodenní rutinu. Když si natíráš obličej, jaký je pro tebe ten dotek? Jen ho na chvilku zastav.
Pohybem. Protáhni se, polož se na podložku a narovnej si záda. Jaký pohyb tvé tělo potřebuje? Jaký mu dělá dobře?
Pokud potřebuješ, ráda budu tvojí průvodkyní na cestě k tělu. Tady se můžeš podívat na moji nabídku.
