Dlouho ve mně zrála potřeba znovu se vrátit k tématu výživy.
V určitém období mé práce i života jsem se víc ponořila do terapeutické roviny, do práce s tělem, traumatem, emocemi a vnitřním prožíváním. Výživa jako taková ale nikdy úplně nezmizela. Jen byla někde v pozadí.
Teď cítím, že se znovu hlásí o slovo. Ne jako návrat k něčemu starému, ale jako propojení toho, co se ve mně za poslední roky přirozeně poskládalo.
Vše mě nutilo zpomalit
Poslední roky pro mě byly hodně o zpomalení. O hledání kapacity v běžném fungování, o návratu energie a o tom, jak vůbec zvládat každodennost.
Nároky na mámy jsou velké. Učím se, že to není o tom “jak zvládnout všechno?” ale o tom, že všechno zvládat ani stíhat nemusím.
Byla jsem naučená pracovat hodně výkonově. Já výkonově sportovala, tvořila jsem takto zahradu, i jsem se takhle stravovala. Jakoby mi výkon a dřina pomáhaly cítit, že žiju a mám hodnotu.
Tohle mé fungování se rozsypalo jako domeček z karet. Nešlo mi sportovat, zmizela chuť vařit pro sebe i druhé, přestala jsem sbírat bylinky… na zahradě jsem byla nucená pustit, co šlo, docela zpustla.
Když jsem se k tomu chtěla vrátit, bylo tam jasné “takhle ne” a většinou jsem onemocněla.
Bylo to období, které mě hodně změnilo. Nešlo všechno tak, jak jsem byla zvyklá, a věci se musely zjednodušit.
Dnes už se to postupně proměňuje. Mám víc energie, víc chuti se hýbat, víc radosti z běžných věcí. A do toho se mi vrací i vztah k jídlu a vaření.
Výživa je vztah, ne výkon nebo povinnost
Dřív jsem výživu vnímala víc technicky. Dnes ji vnímám úplně jinak.
Výživa pro mě není jen o jídelníčku nebo o tom, co je „správně“. Je to vztah k tělu. Je to způsob, jak se o sebe staráme v každodennosti.
Hodně záleží odkud to vychází. Představuji si, že výživa je střed nebo základ. Je to něco s čím jsem pevně spojená, co je mojí přirozenou součástí… ne něco, co se k sobě zuby nehty snažím celý život přimontovat.
Přijmout výživu jako základ pro mě nebylo jednoduché. Nutí mě to stát nohama pevně na Zemi. Je to kotvení v přítomnosti, protože jen tady a teď je výživa. Výživa znamená konání z místa středu.
Výživa je také zrcadlo, jako každý vztah. Ukazuje nám, jak na tom jsme fyzicky i vnitřně. Někdy jemně, někdy hodně jasně. Vyžíva občas hodně bolí.
Jenže dnes už tu nejsem jen pro sebe...
Jsem máma tří dětí, které by ideálně jedly hlavně rohlíky, sladkosti a smažený sýr.
I když mají vzory, já i muž se stravujeme hezky, záleží nám na tom. Děti mají skvělý základ, často vzpomínám, jak jako maličké, s chutí papaly všechnu zeleninu, pohanku, quinou a nepotřebovaly sladkosti.
Dlouho jsem vařila podle sebe a pro sebe, ale ztroskotalo to. Děti to nejedly.
Uvědomuju si, že jsem v sobě měla takovou zatrvrzelost.
Výživa nešla ze srdce.
Tohle byl zlomový moment.
Cítit výživu v srdci, ve středu. Najít svoje místo v péči o děti včetně jídla.
Dřív jsem měla tendenci jít do extrémů – dělat „super zdravé“ jídlo, které bylo dokonalé na papíře, ale v praxi to často nefungovalo.
Dnes už vím, že důležitější než dokonalost je udržitelnost.
Jak jednoduše upravit recept, aby se z dezertu stala výživná svačina a děti to jedly?
Jablečná buchta s pudinkem
Našla jsem recept na jablečnou buchtu s pudinkem a upravila jsem si ho podle sebe.
Nešlo mi o „fit verzi“, spíš o to, aby to bylo výživnější a víc syté.
Tučně jsem označila moje úpravy.
Těsto:
- 500 g polohrubé mouky → dala jsem cca:
- 250 g celozrnné špaldové (čerstvě mleté)
- 100 g ovesných vloček
- 50 g proteinu
- 100 g běžné mouky
- 250 g Hery → dávám máslo, ztuženný rostliný tuk opravdu vynechej
- 3 lžíce cukru → používám alepoň hnědý cukr, u nás vede muscovado.
- 1 kypřící prášek do pečiva
- špetka soli
- trocha mléka podle potřeby
- přidala jsem 2 žloutky
Náplň:
- 1 kg jablek
- 2 pudinky v prášku → stačil mi 1
- přidala jsem 2 bílky
Krémová vrstva navrch:
- 600 ml mléka
- 2 pudinky
- 2 vaničky tvarohu
- trocha másla (dle chuti)
- doslazení muscovadem (jen jemně, podle chuti)
Postup
Smíchám suroviny na těsto a udělám z něj kompaktní hmotu. Rozdělím na dvě části a vyválím placky.
Jednu dám na plech, navrstvím jablka a přiklopím druhou plackou.
Peču cca 40 minut na 180 °C.
Po vychladnutí natřu krémovou vrstvu z pudinku a tvarohu.
A je to zdravé?
Dřív jsem měla tendenci dělat věci „co nejzdravější“. Dnes se spíš učím hledat rovnováhu.
A hlavně, aby to fungovalo v reálném životě. Ne jen na papíře. Chci, aby si pochutnala celá rodina.
Současně jsem zůstala pevná v určitých pravidlech, hranice jsou tady hodně důležité.
Tenhle dezert není pro každého „zdravý“. Ale je výživnější, sytější a v praxi použitelný. A to je pro mě dnes důležitější než dokonalost.
Zdravé je pro každé tělo něco jiného. Asi nejzásadnější vnímám uzdravit si postoj k výživě a tělu… pak je možné i zdravé stavování.
Dává Ti to smysl? Ráda Tě budu inspirovat.
Chci skoro každé pondělí poslat vyživující newsletter s konkrétním tipem jako byl třeba tento recept. Nebudou to tedy jen recepty, ale tipy, potřehy, prostě vše co vidím, že ženy řeší.
Přihlas se, ať Tito neuteče 🙂

