Ivana Dudková, Vyživená žena

Rovnodennost. Podzim, Královna a dýně.

Bílkoviny jsou dnes ve výživě velkým tématem. Přišel trend vysokého příjmu bílkovin.

Jenže je to opravdu tak? Potřebujeme tolik bílkovin?

Na druhé straně jsou i odborníci, především zkoumající dlouhověkost, kteří zůstávají u původního doporučení 0,8–1,2 g na kilogram hmotnosti.

Jak k tomu přistoupit?

A jaké jsou dnes ty doporučení?

Dříve bylo doporučení cca 0,8–1,2 g bílkovin na kilogram hmotnosti. Tohle byla taková norma, sportovci, těhotné ženy a lidé při hubnutí měli doporučený příjem vyšší.

Dnes se tato norma posouvá na 1,6 g na kilogram hmotnosti.

Pokud chceš hubnout, běžně se doporučuje až 2,2 g na kilogram.

Já jsem si to vyzkoušela. Pro mě je náročné takové množství vymyslet i ujíst, a musela jsem používat protein.

Zvýšení příjmu bílkovin mi opravdu udělalo dobře, ale do takhle vysokých čísel už nejdu, necítila jsem rozdíl.

Hlavně si kladu otázku, jestli je tohle přirozené.

Reklamy na proteiny jsou na každém rohu… To, jestli je to jen marketing, nebo skutečnost, ukáže čas.

Nemyslím si, že by historicky měli lidé tak vysoké příjmy bílkovin. Je to takový experiment.

Hlavně klid, vyzkoušej, co ti skutečně sedí.

Tohle je můj recept.

Dnes se na doporučení koukám se zvídavostí a pokud mě něco zaujme, vyzkouším to na vlastním těle.

Jen skrze vlastní zkušenost a ten pocit v těle poznám, jestli je mi to přínosné, sedí mi to, nebo ne.

Naše tělo ví, co potřebuje, a dává nám to najevo.

(Jen teda cesta propojování s tělem je celoživotní, tohle není hned. Vlastně je to ten zdravý životní styl, který bych doporučila. 😊)

Pokud jsem propojená s tělem a jsem v něm zorientovaná, vede mě.

Pak máš přirozeně chuť na více nebo méně bílkovin. Např. přirozeně zvýšíš příjem masa, když ho skutečně potřebuješ.

Je potřeba se naučit odlišovat, odkud moje potřeba vychází.

Je to vliv okolí? Reklamy, kamarádi, společenský tlak?

Je to v důsledku mého zranění? Mám v sobě bolest nebo nepříjemný pocit, který potřebuji nějak kompenzovat?

Je to skutečná potřeba těla, které si říká, co potřebuje?

Tohle je fajn se naučit rozeznávat.

Naučíš se to skrze pozornost k tělu. Tato pozornost současně pomáhá zvládat vlastní zranění a zvyšovat kapacitu. Právě tohle potřebuješ, aby tě tolik neovlivňovaly všechny možné trendy, názory a reklamy kolem tebe.

 

Jenže když máš málo bílkovin, taky to moc nefunguje.

Hodně žen kolem mě, a dlouho jsem mezi ně patřila i já, bílkoviny zanedbává.

Vnímám, že to vychází z různých míst.

Nedostatek času na přípravu jídla. Raději pracujeme nebo děláme cokoli jiného.

Nedostatek informací. Hodně žen neví, kolik vlastně je dostatečný příjem bílkovin. Balíček tofu pro celou rodinu fakt nestačí.

Zmatek nebo paralýza, těch doporučení je tolik, že raději neděláme nic, protože už nevíme, co je správně.

Finance, kvalitní bílkoviny opravdu prodraží jídelníček, když je nás doma pět.

Ekologie nebo jiné přesvědčení, mnoho vegetariánů a hlavně veganů nemá dostatek zdrojů bílkovin ve stravě. (Netvrdím, že všichni, ale hlavně vegani už potřebují větší znalost a přehled.)

Stává se ti, že vynecháš jedno z hlavních jídel? Pravděpodobně už pak bílkoviny v optimálním množství nedoženeš.

Býváš hodně unavená a cítíš ochablost, nemáš chuť do pohybu nebo cvičení? Taky to může být nedostatkem bílkovin.

Máš chutě na sladké, trápí tě emoční zajídání, večerní chutě nebo neovladatelný hlad? Tady může vstupovat více aspektů, nicméně nedostatek bílkovin může být jedním z nich.

Já si užila nedostatek minulý rok. Hodně jsem pracovala a šidila jsem oběd. Doplatila jsem na to. Byla jsem hodně unavená, neměla jsem energii na pohyb. I když jsem jedla zdravě a kvalitně, nedostatek živin obejít nejde.

Jak si jednoduše zajistit dostatek bílkovin během celého dne?

Soustřeď se na to, že máš kvalitní zdroj bílkovin ve třech hlavních jídlech.

Ovesná nebo jiná kaše k snídani není dostatečným zdrojem bílkovin.

Někdy navýšení příjmu bílkovin vyžaduje přehodnocení stravovacích preferencí.

Je otázka, o čem jsi přesvědčená, že skutečně chceš a potřebuješ. Já sama jsem přešla ze sacharidové stravy na jídelníček, kde jsou sacharidy v mnohem menší míře. Stalo se to naprosto přirozeně, zhruba kolem 35. roku. Potřeba těla se změnila. Trvalo mi dlouho, než jsem se tomu přizpůsobila a našla si nový „styl“. Já nedokážu přeskládat všechno ze dne na den… každý to máme jinak.

Tady je taky potřeba si říct, kolik těch bílkovin skutečně potřebuješ nebo chceš jíst.

Když se koukneš zpátky nahoru na ta doporučení, kde se chceš pohybovat? Co nyní potřebuješ?

A nemusí to být napořád.

Já se dnes pohybuji někde u 1,5 g bílkovin na kilo, tam je mi dobře. Znamená to pro mě asi 105 g bílkovin na den.

Teď tě nechci strašit, ale tady je taková tabulka, napsala jsem množství na den u některých potravin, aby pokryly moji potřebu bílkovin na celý den. Je to počítáno na 70 kg a na potřebu 1,6 g na kilo:

…500 g kuřecího masa
…600 g vepřové šunky
…17 vajec
…350 g eidamu
…900 g tvarohu
…1300 g vařených fazolí
…1100 g vařené červené čočky
…550 g tempehu
…750 g tofu
…800 g neuvařené quinoy (obilovina, která obsahuje nejvíce bílkovin)
…400 g konopných semínek
…525 g mandlí (to občas není problém, že? 😊)

Údaje o obsahu bílkovin mají rozptyl a zdroje se mohou lišit. Tady nejde o přesně vyčíslené množství, ale o to, abys si dokázala představit to množství.

Samozřejmě je potřeba se na každý zdroj dívat jinak.

Každý má jiný obsah dalších složek.

Luštěniny mají spoustu sacharidů, ořechy a semínka jsou zase hodně tučné.

Když se koukám na sítích na doporučení výživových poradců pro hubnutí, skoro v každém jídelníčku je k obědu i večeři nějaké maso.

Pokud jíš dvakrát denně maso a k snídani vejce, není co řešit, máš bílkovin dost.

Jenže co když to takhle nemáš?

Já si nedovedu představit jíst maso každý den, i když jsem jeho spotřebu v posledních letech dost navýšila a opravdu mi teď hodně chutná.

Jak si zařídit bílkoviny v hlavních jídlech?

Pokud vyhodnotíš po přečtení článku, že na příjmu bílkovin potřebuješ pracovat, to první, co můžeš udělat, je mít doma vždy nakoupené „zdroje“.

Jedině tak můžeš bílkoviny k jídlu jednoduše doplnit.

Já osobně mám v lednici vždy:

Tofu (uzené nebo marinované)
30% eidam
Mozzarellu (klasickou i nízkotučnou)
Tvaroh
Tempeh
Jogurt s vysokým obsahem bílkovin
Vajíčka
Sardinky

Tyhle věci si přidám k jídlu, ve kterém bílkovin není dost.

Do polévky, do salátu, k pečené zelenině.

Máme rádi zeleninová jídla s rýží — pokud tam není maso, nahrazuji ho jinými zdroji.

Dávám si pozor na to, abych nejedla jen čistě sacharidy se zeleninou.

Cca 4× týdně jím maso. Tak mi to vyhovuje.

Na zpestření mám doma oříšky. Jen ořechy mají fakt hodně tuku, takže není dobré je brát jako hlavní zdroj bílkovin, spíš jako doplněk.

Luštěniny dnes pro sebe nevnímám jako hlavní zdroj bílkovin, spíš jako sacharidy velmi bohaté na bílkoviny. Sója je v tomto výjimka.

Luštěniny někdy používám jako přílohu třeba k vajíčkům. Miluju třeba vajíčka s hummusem.

Pak taky záleží, jak je na tom tvoje zažívání.

Já ráda zdroje bílkovin kombinuji i v jedné porci, ale tohle nemusí vyhovovat všem.

Pokud máš citlivé zažívání, je lepší zvolit do jednoho jídla jeden zdroj, ať to tělo zvládne zpracovat.

A co ten protein, je potřeba?

Pokud bych měla příjem bílkovin ještě zvýšit, třeba na hodnoty doporučené při hubnutí, já to bez proteinu nezvládnu.

Pak si ale kladu otázku, jestli je normální jíst víc bílkovin, než kolik jsem schopná sama sníst.

Já pomalu hubnu i bez toho množství bílkovin a svaly neztrácím, protože cvičím.

Za mě je protein skvělý pomocník. Ráda ho přidávám třeba do dezertů — jsou pak výživnější.

Jenže to není skutečné jídlo a není to pro mě úplně přirozené.

Proti proteinu jako doplňku nic nemám, ale já sama jsem od něj ustoupila a používám ho jen výjimečně.

Zase je pravda, že mě zachrání, když nestihnu oběd.

Je to jako všude jinde, je potřeba rovnováha a vlastní cesta.

Mně osobně úprava bílkovin v jídelníčku přinesla hodně.

Mám více energie. Samozřejmě je to jen jeden prvek, ale důležitý.

Více energie mi umožnilo více cvičit a tady už pomalu opravdu přichází velká změna.

Mám větší kapacitu, lépe zvládám vlastní emoce. Mám v těle větší sílu ustát sebe i ostatní.

Zároveň nemám žádný osvědčený recept. Mým cílem je vést ženy k jejich vlastní výživě, pomáhám jim hledat vlastní cestu.

Možná bys ráda našla svoji cestu a nechceš na to být sama.

Provázím výživou v rámci klubu Vyživená žena. Je to praktický projekt, který spoluvytvářím s Klárou Hrubou. Snažíme se ženy podpořit ve změně.

Výživa nejsou zdaleka jen bílkoviny nebo jídlo. V klubu Tě povedeme Tvoji cestou.

Láká tě být podporovaná?

Přidej se.

ANOOOO, CHCI SE NECHAT PODPOŘIT NA CESTĚ K VÝŽIVĚ :)

https://www.zijuradost.cz/vyzivena-zena-podpurny-klub/

Obsah

Každé září toužím po dovolené, nejinak to bylo letos. Táhně mě to dovnitř, potřebuji obrovský prostor, samotu… a nic.
Jenže svět kolem mě si jede nové začátky… kdo je tady mimo? 🙂

Rovnodennost, čas sklizně a třídění.

Ono se toho v tomto čase děje hodně. Sklizeň vnitřní i vnější.

Ne nový start… ale třídění zrna od plev, integrace a zužitkování úrody.

Na jaře toho vykvete hodně, dozraje jen něco a takhle je to i v nás. Uvnitř dosedají zkušenosti celého roku a jakoby se třídí… co stálo za to? Na čem dál stavět a co zahodit?

Je to hluboký vnitřní proces a bere docela hodně energie… já ho miluju… jen ten svět mě docela ruší.

Posadit se do trávy, zem je stále teplá… a jen to nechat dít.

Sklízení se nyní děje všude, zahrádka chce podzimní péči. Integrace v příjemném pohybu, kdy vypnu hlavu. A tak pleju, přesazuju, sklízím… a ten jednoduchý manuální pohyb mi dělá moc dobře. Je to v pohybu, ale je to jednoduchý. Je to prostor pro vnitřní přetřásání a dosedání.

Jenže svět se hlásí dost o slovo… vyžaduje něco úplně jiného.

Toužím prožívat září po svém… ne, toužím žít více v souladu se sebou a vlastními potřebami celý rok :).  Je to možný? Nebo ze mě mluví lenost, únava a rozladění?

Místo ukradených chvilek, dlouhých nehybných pohledů z okna, místo pravidelných, ale už nedostačujících zastavení.

Jakoby už potřeby nešlo suplovat technikami… přestává to stačit, není to ono… spíš bych to potřebovala celé přetočit.

Jaké je ideální prožívání září?

Nemám na to odpověď, ale ty si odpovědět můžeš… jak bys to potřebovala mít ty? 

Jak se tomu můžeš přiblížit?

Přichází Královna

Pomalu přichází říjen a to je pro mě čas archetypu Královny.
Měla jsem krásný obraz. Jak ustupuje archetyp Matky a postupně, bezpečně vytváří prostor pro Královnu, která dozrává. Matka si je vědoma, že její čas je u konce, je si vědoma své důležitoti a práce kterou udělala. Je si však taky vědoma toho, že je na čase ustoupit další fázi.
Tohle mě dojalo.

A napadlo mě… kéž bych jednou dokázala vytvořit takhle láskyplný prostor vlastní dceři… a postavit se v důvěře stranou, až bude čas.
Přitom Matka je tu stále přitomná, neztrácí se. Je navždy důležitá, navždy Matka… Matka Země je takovým krásným obrazem… nekonečná opora.

Královna je pro mě archetypem, který nese moc.

 A má taky svůj stín.

Jak to máš se svojí mocí? Cítíš ji nebo si ji nejsi vědomá? Jak s ní nakládáš?

Každý máme moc s věcmi pohnout… máme moc se rozhodnout.

Jenže s mocí přichází zodpovědnost.

A nelze být dobrou královnou bez přijetí zodpovědnosti.

Pro mě je tohle občas výzva, občas mám strach… a tak si tu moc beru po kouskách… každý podzim kousek.

Mám pocit, že celý rok se připravuji a rostu do tohoto okamžiku.

I díky tomuto jsem našla kouzlo podzimu, který jsem dřív neměla ráda. Najednou do koloběhu roku krásně zapadá všechno… to tmavo, ten prostor… i to sychravo. Umím si to užít a procítit sílu, kterou mi to dává.

Můžeš taky 🙂

A co ty dýně?

Letos jich máme málo… dlouho nekvetly, asi jak bylo chladno a pak už nestihly dozrát. Navíc nám tady v srpnu přišel mrazík.

Jenže ono jich není málo, je jich nejméně za poslední roky… alespoň nám zase neshnijí, říká syn.

Ano, je jich akorát pro naši potřebu.

Nemusí toho být hodně a stále více… stačí když je jich akorát.

Hlad mít nebudeme :).

Tohle mi přinesla letošní sklizeň dýní… že akorát je mnohdy více než hodně… že hojnost je dostatek a ne nadbytek.

Můžu po někom chtít propojení s tělem?

Dlouho ve mně zrála potřeba znovu se vrátit k tématu výživy. V určitém období mé práce i života jsem se víc ponořila do terapeutické roviny,

Share on facebook
Facebook
Každé září toužím po dovolené, nejinak to bylo letos. Táhně mě to dovnitř, potřebuji obrovský prostor, samotu… a nic.
Jenže svět kolem mě si jede nové začátky… kdo je tady mimo? 🙂

Rovnodennost, čas sklizně a třídění.

Ono se toho v tomto čase děje hodně. Sklizeň vnitřní i vnější.

Ne nový start… ale třídění zrna od plev, integrace a zužitkování úrody.

Na jaře toho vykvete hodně, dozraje jen něco a takhle je to i v nás. Uvnitř dosedají zkušenosti celého roku a jakoby se třídí… co stálo za to? Na čem dál stavět a co zahodit?

Je to hluboký vnitřní proces a bere docela hodně energie… já ho miluju… jen ten svět mě docela ruší.

Posadit se do trávy, zem je stále teplá… a jen to nechat dít.

Sklízení se nyní děje všude, zahrádka chce podzimní péči. Integrace v příjemném pohybu, kdy vypnu hlavu. A tak pleju, přesazuju, sklízím… a ten jednoduchý manuální pohyb mi dělá moc dobře. Je to v pohybu, ale je to jednoduchý. Je to prostor pro vnitřní přetřásání a dosedání.

Jenže svět se hlásí dost o slovo… vyžaduje něco úplně jiného.

Toužím prožívat září po svém… ne, toužím žít více v souladu se sebou a vlastními potřebami celý rok :).  Je to možný? Nebo ze mě mluví lenost, únava a rozladění?

Místo ukradených chvilek, dlouhých nehybných pohledů z okna, místo pravidelných, ale už nedostačujících zastavení.

Jakoby už potřeby nešlo suplovat technikami… přestává to stačit, není to ono… spíš bych to potřebovala celé přetočit.

Jaké je ideální prožívání září?

Nemám na to odpověď, ale ty si odpovědět můžeš… jak bys to potřebovala mít ty? 

Jak se tomu můžeš přiblížit?

Přichází Královna

Pomalu přichází říjen a to je pro mě čas archetypu Královny.
Měla jsem krásný obraz. Jak ustupuje archetyp Matky a postupně, bezpečně vytváří prostor pro Královnu, která dozrává. Matka si je vědoma, že její čas je u konce, je si vědoma své důležitoti a práce kterou udělala. Je si však taky vědoma toho, že je na čase ustoupit další fázi.
Tohle mě dojalo.

A napadlo mě… kéž bych jednou dokázala vytvořit takhle láskyplný prostor vlastní dceři… a postavit se v důvěře stranou, až bude čas.
Přitom Matka je tu stále přitomná, neztrácí se. Je navždy důležitá, navždy Matka… Matka Země je takovým krásným obrazem… nekonečná opora.

Královna je pro mě archetypem, který nese moc.

 A má taky svůj stín.

Jak to máš se svojí mocí? Cítíš ji nebo si ji nejsi vědomá? Jak s ní nakládáš?

Každý máme moc s věcmi pohnout… máme moc se rozhodnout.

Jenže s mocí přichází zodpovědnost.

A nelze být dobrou královnou bez přijetí zodpovědnosti.

Pro mě je tohle občas výzva, občas mám strach… a tak si tu moc beru po kouskách… každý podzim kousek.

Mám pocit, že celý rok se připravuji a rostu do tohoto okamžiku.

I díky tomuto jsem našla kouzlo podzimu, který jsem dřív neměla ráda. Najednou do koloběhu roku krásně zapadá všechno… to tmavo, ten prostor… i to sychravo. Umím si to užít a procítit sílu, kterou mi to dává.

Můžeš taky 🙂

A co ty dýně?

Letos jich máme málo… dlouho nekvetly, asi jak bylo chladno a pak už nestihly dozrát. Navíc nám tady v srpnu přišel mrazík.

Jenže ono jich není málo, je jich nejméně za poslední roky… alespoň nám zase neshnijí, říká syn.

Ano, je jich akorát pro naši potřebu.

Nemusí toho být hodně a stále více… stačí když je jich akorát.

Hlad mít nebudeme :).

Tohle mi přinesla letošní sklizeň dýní… že akorát je mnohdy více než hodně… že hojnost je dostatek a ne nadbytek.

Jsem průvodkyně na cestě k propojení s tělem a k objevení tvého opravdového Já. Ráda tě budu podporovat a pomůžu ti udělat změny, které tě posunou.

Ivana Dudková
79302 Lomnice 10

IČ 09921702

Ochrana osobních údajů

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

KONTAKT

© 2021, Ivana Dudková All Rights Reserved, Web by Aannička