Už je to nějaký ten měsíc, ale silný dojem mi zůstal. Na mém prvním ve spolupráci vedeném pobytu jsem prožila silný moment. Byl natolik silný, že o něm mohu napsat i více než půl roku poté.
Kde se vzal Obyčejný pobyt?
Život se děje teď. V každodenní nedokonalosti.
U plotny, za volantem, s košem prádla v ruce… ale je to někdy i hezké :)… na procházce, v teplé vaně, v kavárně u dortu s dcerou.
V nějaký moment jsem pochopila, že potřebuji vychutnávat život tak, jak právě je, v důvěře, že tak se to děje dobře.
Bez neustálého růstu a bez touhy něco měnit.
Život je jako řeka… teče… plavat proti proudu nebo proud neustále odklánět je vyčerpávající. Co takhle se do toho proudu uvolnit a nechat věci “jen” obyčejně být?
Přišlo mi to geniální :).
To je takový zdroj klidu a uvolnění, že to přece musí chtít každý a já tohle chci předávat.
No… nechce.
Pro hodně lidí tohle není dost. Dost hodnoty, dost výsledku, dost řádu a realizace.
Narazila jsem. Tehdy jsem byla fakt ráda, že na to nejsem sama. Obyčejné pobyty spolutvořím s Klárou Hrubou a tohle byl moment, kdy jsem se dokázaly vzájemně podpořit a nezdat to.
Urovnat si vlastní priority a jít do světa a něčím, co není na první pohled líbívé.
Nejsou to rychlá řešení, ani přísliby úspěchu.
Je to prostě život, tak jak je, se v ším všudy.
Vůbec jsem netušila, co pobyt přinese.
Na konci pobytu ženy sdílely svou velikou spokojenost. Já jsem už v průběhu měla radost, že se to fakt povedlo, že je tohle možný a předatelný.
Prožitek byl silný :).
Ale pro mě byl vrchol pobytu až po jeho uzavření.
Slovo si vzala jedna z účastnic. Monika, moje klientka a kamarádka a taky žena, které si moc vážím.
Potkaly jsme MILOST
Téma milosti se jemně prolínalo pobytem.
Bylo to téma, se kterým jsem si pobývala při cestě s genovými klíči.
Občas polem prošla otázka… co je to vlastně Milost?
Monika je žena, který milost rozdává po hrstech:).
Vyslovila nebo pojmenovala to, co se na pobytu skrze nás všechny dělo.
Každá žena tam mohla být sama sebou, každá byla důležitá, každá měla hodnotu.
Prostě jen tak, při krájení cibule, u kafe, při koukaní z okna.
Prožily jsme svoji hodnotu bez toho, aniž bychom musely o něco usilovat, za něčím jít, neustále růst a naprovavat sami sebe.
Tohle byla naše milost. Mohly jsme se toho dotknout.
Hodnoty, která stojí na prostém bytí. Tohle by mělo být naprosto přirozené… jenže… není…
Dovol si vychutnávat vlastní Bytí.
